V současné době se rozběhl boom se zateplováním objektů. Ani naše společnost není v této oblasti žádným nováčkem, a proto Vám nabízíme komplexní služby v této oblasti:
Zateplování stavebních objektů. Se zateplováním budov se začalo v Německu a ve Švýcarsku na počátku 70. let minulého století. V české kotlině nastal boom tepelného izolování budov v polovině 90. let téhož století. S trochou nadsázky se dá říci, že se zatepluje prakticky vše – nové rodinné domy, panelové domy, staré činžáky a domky na vesnicích, průmyslové objekty a dokonce i psí boudy. Vzhledem k současné legislativě a ceně energií se dá předpokládat, že v nadcházejících letech bude tento trend narůstat.
Legislativa Od 1. ledna 2001 vstoupil v platnost Zákon o hospodaření energií č. 406/2000 Sb., který ukládá povinnost zpracování energetických auditů, a to nejen při předkládání žádostí o dotaci. Zákon byl několikrát novelizován. Jeho poslední úplné znění vyšlo ve Sbírce zákonů pod č. 61/2008 Sb. Na základě Zákona o hospodaření energií č. 406/2000 Sb., § 9 jsou povinny vybrané subjekty zpracovat energetický audit. Na tento zákon navazuje prováděcí vyhláška č. 425/2004 Sb., která stanovuje přesná pravidla pro zpracování energetických auditů. Energetický audit je vlastně zhodnocení energetického hospodářství objektů a technologií. Vyhodnocuje energetické hospodářství, provádí jeho analýzu a na jejímž základě navrhuje zlepšení v oblasti hospodaření energie a paliv. Energetický audit mají provádět odborníci, kvalifikovaní ve svých oborech (stavební, vytápění, elektřina apod.). Auditoři by měli být nezávislí na dodavatelských firmách. Energetickou náročnost budovy vyjadřuje energetický štítek obálky budovy (EŠOB), který nahrazuje průkaz energetické náročnosti budovy (PENB). Průkaz energetické náročnosti budovy (PENB) není český vynález. Vychází z evropské směrnice 2002/91/ES a je zaváděn i v ostatních státech EU. V zákona č. 406/2000 Sb. jsou definovány požadavky na zpracování energetického štítku. Postup a metodika zpracování energetického štítku je uvedena v prováděcí vyhlášce č. 148/2007 Sb. Energetický štítek (EŠOB) je dokument hodnotící stavební konstrukce a technické zařízení budovy (vytápění, ohřev teplé vody, osvětlení, chlazení, větrání a pomocnou energii pro zajištění provozu systémů). EŠOB klasifikuje budovy do sedmi kategorií A – G od velmi úsporných (A) až po mimořádně nehospodárné (G). Za vyhovující jsou považovány budovy v kategoriích A – C. Klasifikační třída A odpovídá pasivním domům, třída B nízkoenergetickým domům. Třída C se podrobněji dělí na C1 (budova vyhovuje doporučené hodnotě součinitele prostupu tepla), a C2 (budova vyhovuje požadované úrovni součinitele prostupu tepla). Rozmezí tříd D a E odpovídá průměrnému stavu stavebního fondu ČR do roku 2006.
Zateplování Zateplení objektu je jedním ze základních energeticky úsporných opatření jak snížit ztrátu tepla z objektu. Této ztrátě tepla není možné plně zabránit, lze ji pouze zpomalit a snížit. K zateplování objektů by se nemělo přistupovat bez rozmyslu a řádného výpočtu. Nelze brát za bernou minci doporučení souseda, že jemu na nový rodinný domek stačil polystyren tlustý 50 mm, když já mám domek starý a vyzděný ze všeho možného. Způsob zateplení a volba materiálu se může případ od případu lišit. Nejčastěji používaným tepelným materiálem jsou desky z pěnového polystyrénu a desky z minerálních podélných nebo příčných vláken. Objekty lze tepelně izolovat zvenku a nebo zevnitř. Vnější zateplení má řadu výhod – odstranění stávajících tepelných mostů, vyšší odolnost objektu proti klimatickým vlivům, původní zdivo chráněné izolací působí jako akumulátor tepla s vyrovnávacím účinkem proti kolísání venkovní teploty. Nevýhodou je omezení použití u budov s dekorativními prvky na fasádě. Vnitřní zateplení vychází oproti vnějšímu zateplení levněji, ale je spojeno s řadou nevýhod. Při provádění vnitřního zateplení domů vznikají často tepelné mosty a konstrukce domů je vystavena vnějším vlivům počasí. Další nevýhodou vnitřního zateplení je zmenšení vnitřního prostoru místností. Používá se hlavně pro budovy s problémem zásahu do fasády domu. Jde většinou o historické fasády, kde nelze aplikovat vnější zateplení z důvodu památkové ochrany objektu. Vnitřní zateplení se provádí nalepením fasádních desek na vnitřní zdi budovy. Další možností je aplikovat vnitřní předsazené stěny. Zateplovací systémy se dají rozdělit do čtyř typů – kontaktní, bezkontaktní, sendvičové a omítkové. Všechny tyto způsoby mají své klady i zápory – cena, náročnost provádění, dodržování technologické kázně, apod. U kontaktního systému je izolant přilepen nebo mechanicky upevněn k podkladu hmoždinkami, nebo kombinací obojího, je opatřen armovací vrstvou s výztužnou tkaninou. Konečné úpravy jsou nejčastěji z disperzních nebo minerálních omítek. Výhodou je velká variabilnost co do konečného vzhledu fasády, pouhou změnou tloušťky tepelné izolace můžeme dosáhnout změny tepelně izolačních vlastností a zajímavá cena. Tento systém má i své nevýhody – přísné dodržování technologické kázně, při použití nevhodné povrchové úpravy může dojít v konstrukci ke kondenzaci, nižší mechanická odolnost, dílčí mokrý proces a tím omezení realizace při špatných klimatických podmínkách. Bezkontaktní systémy mají mezi tepelnou izolací a předsazenou fasádou provětrávanou vzduchovou mezeru. Systém se skládá z nosných bodových prvků nebo z nosného roštu, tepelně izolační vrstvy a předsazeného obkladu. Výhodou je vyloučení mokrého procesu a tím odpadá i omezení realizace při různých klimatických podmínkách, možnost provádění i na vlhnoucí zdivo a vysoká životnost. Nevýhodou je špatné, respektive nemožné, provádění na členitých fasádách a omezená řada různých architektonických řešení. Oproti kontaktnímu systému je tento dražší. Sendvičový systém vzniká přidáním izolantu s přizdívkou k obvodovému zdivu. Mezi izolantem a obvodovým zdivem může a nebo nemusí být vzduchová mezera. Nejčastěji se používá izolace z minerálních vláken. Výhodou tohoto systému je velmi dlouhá životnost a pouhou změnou tloušťky tepelné izolace můžeme dosáhnout změny tepelně izolačních vlastností. Nevýhod má tento způsob poměrně dost, je finančně náročný, velmi pracný, při realizaci závislý na klimatických podmínkách a pokud je sendvičové zdivo vytvořeno bez vzduchové mezery, může dojít ke kondenzaci mezi izolantem a přizdívkou. Omítkové systémy jsou tvořeny tepelně izolační omítkou a ochrannou omítkovou vrstvou tloušťky 30 – 40 mm. Tyto omítky mají lepší tepelně izolační vlastnosti než omítky klasické. Výhodou je snazší provádění na nerovném a členitém povrchu, lze používat běžné omítkové technologie (strojní aplikace) a jsou jednodušší z hlediska bezpečnosti práce. Velkou nevýhodou je velmi nízká hodnota tepelného odporu zateplení, pracná příprava podkladu, problém při objemových změnách a pohybech podkladu a nakonec jde o cele mokrý proces, který je závislý na klimatických podmínkách.
Co dodat na závěr? Investor by neměl podceňovat projektové řešení a výběr dodavatelské firmy. Při návrhu řešení je nutno dodržet všechny požadavky a provést tepelně technické výpočty dle norem ČSN 73 0540 - 1, 2, 3, 4. Ve skladbě navrhovat ucelený systém jednoho výrobce (certifikované komponenty), případně deklarovat vlastnosti jednotlivých komponentů tzv. prohlášením o shodě vystaveným výrobcem. Při výběru firmy je dobré si zjistit několik informací: jaká je schopnost provádět navržený systém, jaké jsou reference provedených zateplení, jak bude navržena smlouva o provedení, jaká je cena a záruky.
